JOSEF KREJZA: OTUŽOVÁNÍ VÁS NAUČÍ POKOŘE

Ačkoliv teploty klesají k nule, jsou lidé, kteří si právě v podobných klimatických podmínkách libují a teprve s jejich příchodem vyrážejí k vodě.

Ano, řeč je o otužilcích, kterým právě teploty mířící k modré části teploměrů dělají vyloženě dobře. My ostatní s úžasem sledujeme jejich odhodlání, když se 1. ledna noří do zamrzlé Otavy. Za průkopníka otužování ve Strakonicích je zcela právem považován muž, který neznalý věci začal v 70. letech minulého století s téměř neznámou disciplínou. Tímto mužem není nikdo jiný než nestor otužilců Josef Krejza. Není to ale jenom otužování, pro které vznikl následující rozhovor, Josef Krejza se v srpnu dožívá významného životního jubilea.

Co člověka přiměje začít s otužováním?

Možná to bylo paradoxně proto, že jsem vody měl vždy málo. Pocházím ze Sumavy a pod naší vesničkou tekl jen takový větší potok, ve kterém jsme se ráchali. Až potom, co jsem se nastěhoval do paneláku, nastal problém - teplo. Tehdy jsem našel v novinách článek, jak začít s otužováním. A tak jsem začal. Zkusil jsem napuštěnou vanu a postupně se v ní pokoušel vydržet. Nejprve dvě minuty. po týdnu jsem přidal další minutu. Dotáhl jsem to na šest minut. Otužovat se ve vaně je hloupost. Musíte mít pohyb. Ale to jsem zjistil až později.

To je pěkné, ale přírodní podmínky asi vana nenahradí, že?

To ne, také proto jsem se začal chodit koupat ven. Našel jsem k sobě i kamaráda z Horaždovic, se kterým jsme začali plavat. Jednou v Otavě, jindy u ..Mutenaku". Využili jsme každou volnou chvíli. Chodili jsme třeba i v osm hodin večer, přivázáni vzájemně na provaze. Hnala nás touha jet do Prahy na memoriál Alfréda Nikodéma.

Co v otužování rozhoduje - vůle, touha, nebo disciplína?

Víte, musíte mít všechno dohromady. Začátky jsou těžké a mnohdy se musíte přemáhat, jestli do vody vlezete, nebo ne. Nesmí vás zajímat, jak je, ale co je. Je středa, a tak se jde plavat, Mnoho lidí má touhu, ale po nějaké době otužování nechají. Těm chybí vůle. Někdo to má jako celoživotní cíl, někdo jenom na to, aby se dojel ukázat do Prahy. Přesto si myslím, že se to nedá dělat z důvodů předvádění, ale pro vlastní pocity a přesvědčení, že vám to dělá dobře.

Co otužování dalo vám?

No asi především to, že jsem v tom stavu, v jakém dneska jsem, a rozhodně mi posílilo psychiku. Naučí vás to odhadovat vlastní možnosti. Naučí vás pokoře.

Je otužování možné považovat za lék proti trudnomyslnosti?

Určitě. Ono to člověka tak trochu srovná.

Máte před vodou respekt?

Před vodou určitě. Protože jsem si několikrát vyzkoušel různé situace, kdy jsem měl i nahnáno.

Chcete říct, že vám šlo o život?

Hm, já nevím. Těžko říci. Asi jo, možná. Ale řekl bych, že to nezašlo... Řeknu to na příkladu. Chodil jsem na jez a sám. To by nikdo neměl dělat. Sekám si led podél boční stěny. Led popojel od jezu, zavřela se mi bočnice a nemohl jsem na led vylézt. V tu chvíli jsem si řekl, že se s tím musím srovnat a rychle vymyslet, co s tím udělat, protože mi začaly tuhnout ruce. Nakonec jsem se dostal ke stěně a vylezl jsem na led. Tehdy jsem měl i nahnáno.

Otužilci jsou parta lidí, kteří si příliš nezakládají na společenských pravidlech. Studená voda je učí férovosti, a jak sami říkají, když někoho napadne blbnout, zchladí mu hlavu. Nelze tedy skončit jinak než jejich společným přáním. "At' to s námi Pepa ještě chvilku ve vodě vydrží, at' nás ještě něco naučí. A když se společně sejdeme, aby nám všem bylo dobře."

Markéta Bučoková, PR